Rozhovor s Radimem Rezkem, jednatelem společnosti Student reality na Vysokeskoly.cz

12.06.2011

Dne 10.6. uveřejnil specializovaný studentský magazín Vysokeskoly.cz rozhovor s jednatelem společnosti Student reality.cz Radimem Rezkem. Tématem rozhovoru bylo studium, studentském bydlení (potažmo spolubydlení), ale zejména podnikání v této oblasti. Rozhovor se uskutečnil v malébné kávarně v centru Brna na začátku zkouškového období. Celý rozhovor Vám přinášíme níže.

Student podnikatelem: Chce to optimismus a efektivitu v práci

Radim Rezek dokazuje, že již v prvním semestru studia na vysoké škole je možné začít podnikat a rozjet vlastní odvážný projekt. V rozhovoru radí studentům uvažujícím o podnikatelské kariéře, na jaké komplikace je třeba se připravit a jak skloubit podnikání s docházkou na semináře a s učením na zkoušky.

Radim Rezek (22) studuje třetím rokem na Provozně ekonomické fakultě Mendelovy univerzity a letos ho čekají státní zkoušky. Už v prvním semestru začal rozjíždět svůj projekt Studentreality; tedy firmu, která je určitou alternativou k realitním kancelářím a pomáhá studentům se zprostředkováním ubytování a s právním poradenstvím v této oblasti. Radim se tak velice brzy stal studentem a podnikatelem současně. Přestože přiznává, že někdy je náročné obě role skoubit, hýří optimismem a tvrdí, že ani volný čas a odpočinek pro něj nejsou něčím nereálným a že je schopen si udělat prostor také na svůj soukromý život.

Jak tě napadlo začít hned v prvním ročníku vysoké školy podnikat?

To bylo tak, že jsem nastoupil do školy a začal jsem přemýšlet, v čem se prosadit a jak si vydělat. Přemýšlel jsem třeba o Partners, byl jsem už i na pohovoru, ale pořád jsem uvažoval i o tomto projektu. Své vlastní bydlení jsem totiž hledal celé čtyři měsíce od června až do září a měl jsem s tím velmi negativní zkušenosti. Byl jsem opravdu naštvaný na servis realitních kanceláří. A protože se snažím neustále něco zlepšit, jít si vlastní cestou, nakonec jsem si v lednu řekl, že by to nebylo špatné spustit tento projekt. Chtěl jsem se určitým způsobem vydat proti proudu realitek a nabídnout něco nového a lepšího. A tak jsem začal vypracovávat všechno potřebné, začal jsem se zaobírat podnikatelským záměrem a nějak to rozjíždět. Tehdy to bylo šílené, začínat s něčím úplně novým, shánět finance a do toho dávat zkoušky na ekonomce, kde prvák není nejjednodušší. Ale nějak jsem to zvládl, za první sezónu jsme pronajali asi třicet bytů a měli jsme i docela zajímavý obrat. Dlužno říct, že vydělané peníze jsem tehdy všechny znovu investoval. A podnik se udržel.

Když jsme u těch financí, kde vůbec sežene student nějaký základní kapitál pro založení podniku?

  Nějaký základní kapitál, který nebyl příliš velký, jsem dal dohromady ze svých brigád. Jinak jsem to ale zezačátku řešil tak, že jsem si většinu věcí udělal sám. Tedy podnikatelský záměr, účetnictví, grafiku, programování – zkrátka všechno, co je zapotřebí pro začínající realitní kancelář. Tohle všechno jsem dělal buď já, nebo jsem to sháněl po známých, které jsem prosil na kolenou, aby mi vyhověli za co nejnižší cenu. Nějak jsem to poslepoval a tím se rozjela první sezóna.

Jak se dá dohromady skloubit studium a vlastní firma, když obojí je časově náročné?

Já to mám tak, že se plně věnuju práci. Do školy chodím tenhle rok jenom na povinná cvičení, ve škole nejsem, ale současně si hlídám všechny potřebné věci. Chodím na první hodiny, kde zjistím, co je potřeba splnit a v jakých termínech, to si hlídám a to plním. A samozřejmě chodím tam, kde nesmím chybět. Pokud je potřeba splnit nějaké úkoly, mám to naplánované dopředu. Je to skutečně o jednoduchém time-managementu – dodržovat, co je potřeba a pracovat na sto procent. Když se učím na zkoušku, tak se neučím týden, nesedím u toho na Facebooku a ICQ, prostě si na to sednu a udělám to rychle. Stejně tak pracuju. Vím, že musím pracovat rychle a efektivně, protože toho mám hodně. Dá se to zvládat, ale člověk si tu práci musí nabrat, a potom už mu nezbyde nic jiného, než to zvládnout. Potom jde všechna skepse stranou. Já nad tím moc nepřemýšlím, jsem vizionář a velký optimista. Komplikace spjaté s tím projektem si uvědomuji, ale nepřemýšlím nad nimi, nezabrání mi v tom se do toho pustit.

Myslíš, že ti v tom podnikání nějak pomáhá tvůj ekonomický studijní obor, nebo by ses pustil do podnikání, i kdybys studoval třeba historii?

Ten můj studijní obor jako takový mi dává nějaký obecný nadhled nad věcí, základní teoretické poznatky, které je člověk schopen se naučit velmi rychle. Taková ta omáčka, která se učí na vysoké škole, ta už je mi v praxi k ničemu. Čeho ale hodně využívám, to jsou kontakty – zezačátku jsem se snažil hodně komunikovat s učiteli na vysoké, jestli by mi neporadili. To je obrovská příležitost, protože jsou to lidské zdroje a ty konzultace s vyučujícími jsou zdarma. Kdybych si je musel u někoho platit, bylo by to dost drahé. Věci typu řízení podniku, management, kontrola a další manažerské dovednosti, to získáte až v průběhu toho projektu. Ale to, že jsem si všechno vymýšlel a dělal sám, to mě posunulo velmi daleko a hrozně rychle. Každý měsíc jsem byl o skok dál.

Myslíš, že je potřeba nějaká znalost práva? Nebojíš se, že třeba z neznalosti porušíš nějaký zákon a potkají tě finanční sankce?

Určité riziko tam je. Myslím si, že mít nějaké právní povědomí je dobré mít. Já jsem se o tom hodně radil s jednou učitelkou, je zapotřebí si to trochu nastudovat, ale myslím si, že když člověk tyhle věci neví, tak se to na něj stejně nějak vychrlí v průběhu.

Co bys poradil studentům, kteří přemýšlí, že by se při studiu pustili do podnikání?

Myslím si, že se studenti obecně zaměřují jenom na jednu věc, na jednu zkoušku, zbytečně moc všechno hrotí. Poradil bych jim, ať se naučí pracovat efektivně a ať se nebojí. Všechno ostatní přijde s tím. Důležitá je výdrž a vytrvalost, zejméně v této době. Takže pracovat tvrdě, nemít ostych a nepřemýšlet jenom pesimisticky. To vidím jako velký problém – že se lidi dívají na věci z toho negativního úhlu pohledu. Já všechno vidím optimisticky a pomáhá to. Ačkoliv vím, že jdu do něčeho, co třeba nebude snadné, vždycky mám nějaký svůj cíl a vím, jak k úspěchu dojdu, co mám udělat a kdy to mám udělat.

Podnikání jako takové bys studentům doporučil?

Jak komu. Je to ta náročnější cesta, jsou tam opravdu těžké chvíle. Ten studentský život je takový pohodový a krásný, ač si na to studenti třeba občas stěžují. Pro mě je tenhle projekt součást mě, už jsem nad tím strávil tolik energie, že to prostě dokončím. Jestli bych podnikání jako takové doporučil? Člověk na to musí mít povahu, musí ho to bavit. Musí být ochoten nést tu zodpovědnost, udělat si to sám, nebýt úplně flegmatický. Není to vždycky příjemné, protože i když člověk má finance, musí občas někam jít, ponížit se, řešit nějaké krizové situace. To příjemné dojde třeba až někdy v budoucnu, člověk si ale musí umět užít i tu současnost, kdy třeba projekt není úplně ziskový. Trvá to roky, než se to skutečně roztočí. Ale doporučil – já jsem za to rád. Ten můj projekt není nastavený tak, aby byl nějak moc ziskový, ale pro mě to má smysl. Když vidím ty výsledky, když mám velkou návštěvnost, když mi někdo napíše, že se mu naše práce líbí, mám z toho radost.

 

Nela Wurmová

Zdroj: http://www.vysokeskoly.cz/clanek/student-podnikatelem-chce-to-optimismus-a-efektivitu-v-praci